1 Samuel 2
1 Chana se modlila těmito slovy: "Díky Hospodinu mé srdce překypuje radostí a jásotem. To od něj jsem získala svou sílu a štěstí. Nyní už mohu beze strachu odpovědět svým nepřátelům, neboť jsi mne vysvobodil a mému životu vrátil smysl a radost.
2 V celém vesmíru není vedle svatého Hospodina jiný Bůh. Nikdo není tak mocný a stálý, jako je on.
3 Přestaňte už vést své povýšené a pyšné řeči. Vždyť Hospodin je vševědoucí a vše, co říkáte, dobře slyší. Jeho činy nelze předvídat.
4 Síla mocných se ztrácí; jsou zděšeni a zbraně jim padají z rukou, zatímco slabí, kteří bezmocně klesali, jsou obdařeni silou.
5 Vykrmení boháči musí tvrdě pracovat za denní příděl. Avšak ti, kdo dříve trpěli hladem, mají nyní všeho dostatek. Žena, jež byla neplodná, už porodila sedmé dítě, ale ta, která jich měla mnoho, nebude mít více žádné.
6 Hospodin dopouští smrt a současně je i původcem života. Má moc usmrtit, ale také přivádět mrtvé zpět k životu.
7 Hospodin někoho obdaří bohatstvím, jiného ponechá v chudobě. To on jedny ponižuje, zatímco jiné vyvyšuje.
8 Zbídačené ubožáky pozvedá z prachu a špíny, uvádí je do šlechtického stavu a činí z nich dědice trůnu slávy. To on jedny ponižuje, zatímco jiné vyvyšuje. Vždyť celá země - se vším, co je na ní - náleží Hospodinu. To on je ten, kdo od základu stvořil celý svět.
9 Bedlivě ochraňuje kroky všech, kdo mu zůstávají věrni, avšak zločinci a svévolníci do posledního v temnotě zahynou. Není to vlastní síla člověka, která pomáhá přežít a vítězit.
10 Ti, kdo se staví proti Hospodinu, budou zděšeni; jakmile on promluví, strachem zmlknou. Celá země stojí před Hospodinem. Veškerou moc a slávu potom Hospodin předá svému králi, kterého si vyvolil."
11 Když Elkána s Chanou předali výchovu svého syna do rukou kněze Élího, vrátili se spolu zpět domů a do Rámy.
12 Ačkoliv vlastní synové Élího byli potomky kněze, neměli k Bohu žádnou úctu a nerespektovali jeho nařízení.
13 13-14 Kdykoliv přišel někdo z Izraelců do svatyně, aby předložil Hospodinu svou oběť, poslali k němu svého služebníka, který do vařícího kotle s masem vrazil velkou trojzubou vidlici, a cokoliv na ni napíchl, odnesl pro kněze. Takto se chovali ke všem, kteří do Šíla přicházeli obětovat.
14 ***
15 Někdy svého služebníka posílali dokonce dříve, než byl na oltáři spálen tuk z čerstvě obětovaného zvířete. Služebník poručil obětujícímu: "Dej mi ze své oběti kus masa, ať mohu knězi připravit pečeni. Nechce od tebe maso vařené, ale syrové."
16 Když někdo takový požadavek odmítl s námitkou, že nejprve je nezbytné spálit tuk a teprve potom je možné vzít si něco z masa, kněžský služebník vyhrožoval: "Chci to maso syrové a chci je teď hned! Nedáš-li mi ho sám a dobrovolně, nebudu se tě ptát a vezmu si ho násilím!"
17 Nepravosti a provinění, kterých se takto Élího synové a jejich služebníci dopouštěli, byly vzhledem k jejich postavení a zodpovědnosti v Hospodinových očích zvlášť odsouzeníhodné. Svým chováním způsobili, že i prostý lid si přestal obětí vážit.
18 Zato Samuel, přestože byl ještě velmi mladý, ve svatyni pomáhal, jak jen mohl. Élímu prokazoval pokoru a úctu.
19 Při službě si vždy oblékal lněný šat připomínající kněžské roucho. Tento šat mu rok co rok přinášela jeho matka Chana, když přicházela se svým mužem, aby spolu přinesli pravidelnou oběť.
20 Kdykoliv přišli, kněz Élí Elkánovi i Chaně požehnal a řekl: "Kéž vám dá Hospodin další potomky, aby vám nahradil Samuela, kterého jste si vyprosili pro jeho službu."
21 Když se potom ti dva vrátili domů, Hospodin jim v průběhu několika dalších let dopřál tři syny a dvě dcery. Samuel však zůstal u Kněze Élího a v Hospodinově péči zdárně vyrůstal a sílil.
22 Čas plynul a Élí zestárl. Po celá léta dobře věděl, jakých přestupků a ničemností se jeho synové dopouštějí vůči všem Izraelcům, ale nikdy je náležitě nenapomenul. Doslechl se i o tom, že dokonce svedli ženy, které konaly službu u vchodu do svatyně, a spali s nimi. Teprve když zestárl, zavolal si je a
23 řekl jim: "Přicházejí za mnou lidé a neustále si na vás stěžují. Proč děláte takové věci?
24 Tak by to dál nešlo, moji synové. Dostávám zprávy, že svým špatným příkladem vedete lid k zločinům a nepravostem.
25 Proviní-li se člověk proti někomu jinému, může je rozsoudit soudce. Avšak proviní-li se někdo proti samotnému Hospodinu, kdo se za něj přimluví?" Élího synové však už byli natolik zkažení a prostoupení nepravostmi, že jim otcova slova šla jedním uchem dovnitř a bez jakéhokoliv účinku druhým uchem ven. Proto se Hospodin rozhodl, že na jejich hlavu nechá dopadnout důsledky jejich činů.
26 Samuel zatím dál zdárně prospíval a brzy se stal oblíbeným nejen u Hospodina, ale i u lidí.
27 Podle Hospodinova rozhodnutí jednoho dne navštívil Élího Boží prorok a oznámil mu: "Vzpomeň si na dobu, kdy Izraelci byli otroky v Egyptě.
28 Nevyvolil jsem si snad tenkrát mezi všemi izraelskými kmeny tvého předka Árona a celý jeho rod, aby dědičně zastávali kněžský úřad? Svěřil jsem jim právo přinášet na mém oltáři zápalné oběti, pálit kadidlo a nosit kněžské roucho. Celý Izrael chodil se svými oběťmi pouze k příslušníkům vašeho rodu a z každé z nich jste vždy dostali bohatý podíl.
29 Proč tedy nyní mé oběti znevažujete a ve své chamtivosti si přivlastňujete i dary, které jsem určil pouze pro oběť ve svatyni? Prokazoval jsi svým synům větší úctu než mně a nechal jsi je stejně jako sebe ztloustnout z nejlepších obětních darů mého izraelského lidu.
30 Proto nyní dobře poslouchej, co ti já Hospodin, Bůh Izraele, říkám. Přestože jsem prohlásil, že tvůj rod z kmene Lévi bude trvale zastávat kněžský úřad, nyní jsem nucen své rozhodnutí změnit. Upevním a posílím postavení těch, kteří ke mně mají úctu. Avšak těmi, kdo mnou otevřeně pohrdají a neberou mé rady na vědomí, pohrdnu i já a po zásluze je potrestám.
31 Proto tvůj rod zbavím kněžského úřadu a jeho potomci se nedožijí vysokého věku.
32 Okolním kmenům v celém Izraeli se bude dařit, ale tvůj rod bude provázet utrpení a nouze a postupně se bude zmenšovat.
33 Ti, kteří nebudou zapuzeni od služby ve svatyni, se pro tebe stanou zdrojem pláče. Hořké slzy oslepí tvé oči. V nejlepších letech budou umírat muži ze tvého rodu.
34 Na důkaz toho, že se skutečně vyplní všechno, co říkám, zemřou oba tvoji synové Pinchas a Chofní ve stejný den.
35 Potom si vyvolím nového kněze, který bude věrně konat vše tak, jak jsem si to vždy přál. Požehnám jeho rodině a jeho potomci budou kněžími všech mých vyvolených králů.
36 Každý z tvého rodu, kdo zůstane na živu, pak za ním bude chodit žebrat o kousek chleba a peníze na živobytí a bude ho prosit o dovolení sloužit opět ve svatyni, aby se alespoň trochu najedl."